Rodiče v důsledku nucené kolektivizace skončili s hospodařením na statku v roce 1958, po 34 letech jsme začali znovu.

Tam kde naši přestali - bylo to tvrdé, ale i hezké. Byla to euforie, z možnosti dělat si na svém, z počátku pomáhala celá rodina. V roce 2004 jsme začali s ubytováním na statku, nejprve s 6ti lůžkovým pokojem, postupně jsme přidělali další dva pokoje. Vnučka Míša měla kobylku Lízu a tak k nám jezdily rodiny s dětmi, které o koně a ježdění na koni, v zápřahu měly zájem. Někdy děti spávaly ve stáji s kočičkami a fenkou Ajsynkou, večer byl plný bobříků odvahy a sezení u ohně. Ubytovací kapacita nás přivedla k myšlence vybudovat zařízení pro občerstvení. Napadlo nás vybudovat restauraci ve staré stodole. Byla postavena v roce 1860, z počátku našeho hospodaření sloužila k uskladnění sena, slámy, postupem času zde pobíhaly i kurzy ručních prací ( spřádání vlny, drátovaní, korálkování ). Rozhodli jsme se ponechat některé původní trámy a cihly. Náš bar se pyšní tím, že ho dělal sám Josef Kotyk st.

13. Června 2014 byl první den provozu Hospůdky u Kotyků.

Slovy vnoučat: Hospůdka byla vždy sen babičky a dědy ( Jaroslava a Josef Kotyk st. ), na důchod si tento sen splnili. Mají rádi lidi a rádi dělají radost, proto nikdy nebyl problém, když děti chtěli vyjet traktorem podívat se na krávy když jejich rodiče obědvali. Děda postavil a stále staví dál různé houpačky, skluzavky. Jejich sen bylo pokračovat v rodinné tradici, kdy rodina držela pohromadě, rádi tyto dojmy předávají dál ostatním vstřícným a milým návstěvníkům naší restaurace. Nejsme na hlavním tahu silnice, a dokonce nejsme na velikou propagaci, ale kdo si chce na vlastní oči prohlédnout jak to u nás vypadá, ochutnat výborné jídlo, které se vaří z našeho chovu, vidět hospodáře co má vždy úsměv na tváři, babičku co se celé léto ryje v zahrádce, aby byly ty nejlepší domácí saláty - přijeďte k nám.